AKTUALITY

Od 1.4.2012 otevřena nová pobočka v Mladé Boleslavi na adrese Václava Klementa 1228 (budova České pojišťovny), 3.patro, č.dv. 310. Od téhož data došlo ke změně sídla pobočky ve Slaném - přestěhována na adresu Fričova 199 (bývalá budova O2 ve dle České pošty). V Mladé Boleslavi jsou Vám pracovníci k dispozici po-pá 9:00 hod.-16:30hod.; ve Slaném v úterý a čtvrtek mezi 10:30 hod. a 15:30 hod.

Bezúhonnost a rovné zacházení na trhu práce

Úvod
Cílem předkládané publikace je především upozornit na nadměrnou četnost výskytu požadavku bezúhonnosti, a to jak v právních předpisech regulujících různé oblasti pracovního (či podnikatelského) uplatnění, tak i v praxi na trhu práce v situacích, kdy zákonná úprava bezúhonnost na danou pozici nevyžaduje. Publikace dále přibližuje dopady tohoto požadavku na širokou skupinu uchazečů o zaměstnání, kteří se v minulosti dopustili méně závažné trestné činnosti a jsou prakticky bez šance se na trhu práce uplatnit. Součástí jsou i návrhy a doporučení změn vedoucích ke zlepšení této nevyhovující situace.
První kapitola obsahuje výčet právních předpisů stanovících požadavek bezúhonnosti jako nezbytnou podmínku výkonu výdělečné činnosti, včetně uvedení citací konkrétních ustanovení, osob, jichž se požadavek dotýká, a způsobů prokazování jeho splnění. Druhá kapitola je podrobněji zaměřena na formu požadavku bezúhonnosti a základní zásady ukládání trestů včetně možných druhů a výše sankce uvedené v prvním odstavci trestního zákona u vybraných trestných činů. Třetí kapitola podrobně přibližuje podmínky, které musí být splněny k souladu požadavku bezúhonnosti s ústavním pořádkem ČR (tzv. test přiměřenosti) a zároveň zkoumá splnění podmínek u vybraných právních předpisů (zákon o rybářství, zákon o silniční dopravě a živnostenský zákon). Čtvrtá kapitola se zaměřuje především na praktické dopady požadavku bezúhonnosti na trh práce (zejména u pracovních postů, kde bezúhonnost není vyžadována zákonem) a možnosti obrany uchazečů o zaměstnání neoprávněně odmítnutých právě z důvodu záznamu v rejstříku trestů. Pátá kapitola je věnována doporučením a návrhům systémových (převážně legislativních) změn.

Kapitola 1.
Je možno konstatovat velmi vysoký počet právních předpisů stanovících požadavek bezúhonnosti pro výkon určité profese či podnikání v určité oblasti. Konkrétně bylo monitorováno 66 zákonů, 10 prováděcích předpisů a 8 zákonů upravujících členství v profesních komorách, jakožto obligatorní podmínku výkonu dané činnosti.

Podoba požadavku bezúhonnosti byla velmi různorodá. Předně je třeba upozornit na vysokou četnost výskytu nevyhovující formy požadavku. Zpravidla se jednalo o příliš širokou definici bezúhonnosti, která zahrnovala nejenom trestné činy přímo související s výkonem povolání nebo výdělečné činnosti.

Negativně je třeba dále hodnotit řazení bezúhonnosti pod odbornou způsobilost, což je praxe obvyklá ve většině monitorovaných předpisů.

V některých případech je možno označit za spornou nutnost, přiměřenost a ospravedlnitelnost požadavku bezúhonnosti s ohledem na čl. 26 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. V případech některých prováděcích předpisů pak i zákonné zmocnění k této úpravě.

Kapitola 2.
Formy požadavku bezúhonnosti ve sledovaných právních předpisech můžeme rozlišovat na základě některých společných znaků, kterými mohou být zavinění (úmysl, nedbalost), výkon trestu odnětí svobody (nepodmíněný, podmínečně odložen), délka uloženého trestu (do jednoho roku, přes tuto hranici) a objekt trestného činu (souvisí s předpisem upravovanou činností či se jedná o jakýkoli trestný čin).

Požadavek bezúhonnosti obsahující vázanost na druh uloženého trestu se nejeví jako vhodný, neboť se nemusí jednat o požadavek objektivní v závislosti na širokém prostoru pro úvahu soudu stran druhu trestu.

Negativně je možno hodnotit skutečnost, že v 31 ze sledovaných předpisů (necelá polovina) byl požadavek bezúhonnosti vázán na trestnou činnost spáchanou v souvislosti s předpisem upravovanou činností či podnikáním – stále příliš široká definice požadavku.

Jako zcela nevyhovující je třeba označit požadavek bezúhonnosti v případě, že jeho podrobnější definice chybí. Rovněž nevyhovující je skutečnost, že v jednom případě je požadavek bezúhonnosti podmíněn místem získání odborné kvalifikace (pouze u osob, které získaly kvalifikaci ve třetích zemích), tato úprava je diskriminační.

Z hlediska prokazování bezúhonnosti je nejčastěji vyžadován výpis z rejstříku trestů, jehož stáří nepřesahuje tři měsíce (nejvíce případů), jeden měsíc či šest měsíců. Stáří předkládaného výpisu by bylo vhodné sjednotit, rozdílná úprava v tomto případě postrádá smysl.

Kapitola 3.
Požadavek bezúhonnosti, jakožto podmínky, jejíž splnění je nezbytné pro výkon zaměstnání či podnikání v určité oblasti, je možno považovat za omezení ústavně zaručených práv a svobod.

Legálnost požadavku je vždy třeba posuzovat s ohledem na účel takového zásahu ve vztahu k použitým prostředkům, přičemž měřítkem pro toto posouzení je zásada proporcionality, kterou je možno nazvat zákazem nadměrnosti zásahů do práv a svobod.

Zásada proporcionality obsahuje tři základní kriteria posuzování přípustnosti zásahu (omezení) – princip způsobilosti naplnění účelu (dle něhož musí být příslušné opatření vůbec schopno dosáhnout zamýšleného cíle, jímž je ochrana jiného základního práva nebo veřejného statku), princip potřebnosti (dle něhož je povoleno použití pouze nejšetrnějšího ve vztahu k dotčeným právům a svobodám z více možných prostředků) a princip přiměřenosti (dle kterého újma na základním právu nesmí být nepřiměřená ve vztahu k zamýšlenému cíli).

Jako nejproblematičtější při provádění testu proporcionality se jeví identifikace cíle, kterého má požadavek bezúhonnosti dosáhnout. U všech v této kapitole posuzovaných předpisů byl požadavek bezúhonnosti odůvodněn spíše sporadicky (i když byly detailně zkoumány důvodové zprávy a stenoprokoly z jednání Poslanecké sněmovny), což můžeme u tak závažného omezení považovat za výrazný nedostatek.

Kapitola 4.
Požadavek bezúhonnosti se v pracovní inzerci nejvíce vyskytuje u méně kvalifikovaných (či nekvalifikovaných) pracovních pozic s menší stupněm odpovědnosti. Právě u těchto pozic je ho možno nejčastěji označit za nelegitimní.

Dopady požadavku bezúhonnosti jsou velmi závažné, jednak ekonomické (dávky a případné podpory v nezaměstnanosti, náklady spojené s případnou trestnou činností) a jednak nemateriální újma spojená s obtížným začleněním do společnosti.

Mezi prostředky nápravy nevyhovujícího stavu můžeme zařadit podání stížnosti příslušnému úřadu práce nebo podání žaloby na ochranu osobnosti. Ani jedna z těchto možností není prosta rizik spojených kromě jiného i s tím, že neoprávněný požadavek výpisu z rejstříku trestů není možno zahrnout mezi zvláštní diskriminační důvody v oblasti přístupu k zaměstnání.

Kapitola 5.
Z hlediska výskytu požadavku bezúhonnosti na trhu práce můžeme rozlišovat zaměstnanecké profese či oblasti podnikání, kde je bezúhonnost přímo vyžadována zákonnou nornou regulující daný obor, a profese, kde je bezúhonnost v praxi vyžadována zaměstnavateli nad rámec případné zákonné normy regulující příslušnou oblast výdělečné činnosti. V situacích, kdy je požadavek bezúhonnosti vyžadován zákonnou nornou se můžeme setkat s těmito okruhy problémů:

nadměrná četnost výskytu požadavku bezúhonnosti v českém právním řádu a z toho plynoucí nadměrná regulace trhu práce pro osoby nesplňující tento požadavek,

opakující se nepřiměřenost požadavku, kdy v mnoha případech není možno dohledat cíle, které zákonodárce touto úpravou sledoval (tyto normy by neobstály v testu proporcionality, který by prováděl Ústavní soud v případě žaloby, jejímž předmětem by byl nadměrný zásah omezení do základních lidských práv a svobod),

vzájemný nesoulad požadavku bezúhonnosti v jednotlivých normách (např. řidič taxislužby musí mj. doložit, že se opakovaně nedopustil přestupku podle zákona o silničním provozu, ale např. dopravní policista nikoliv),

řazení požadavku bezúhonnosti pod odbornou kvalifikaci, a nikoli pod širší předpoklady pro výkon povolání (podnikatelských aktivit).

V případech, kdy se požadavek bezúhonnosti v příslušné normě nevyskytuje, ale přesto je možné se s ním v praxi setkat, existují tyto problematické okruhy:

opět nadměrná četnost výskytu požadavku, zejména u méně kvalifikovaných nebo zcela nekvalifikovaných pracovních pozic, z čehož vyplývají výrazně negativní dopady na trh práce (na zvláště zranitelnou nemalou skupinu uchazečů o zaměstnání),

z předchozího bodu rovněž vyplývají značné materiální i nemateriální újmy způsobené požadavkem nejenom uchazečům o zaměstnání, ale i celé společnosti (sociální dávky, případná recidiva, aj.).

S ohledem na výše uvedené doporučujeme následující legislativní změny:

Podrobení požadavku bezúhonnosti v právních normách testu proporcionality a jeho případné zrušení či korekce tam, kde není v souladu s ústavním pořádkem.

Zvýšení ochrany uchazečů o zaměstnání v pracovněprávních předpisech – zaměstnavatel by mohl po uchazeči o zaměstnání požadovat doložení případné bezúhonnosti čestným prohlášením (a nikoliv výpisem z rejstříku trestů). Uchazeč o zaměstnání by byl povinen uvést pouze případnou trestnou činnost, jejíž skutková podstata by souvisela s povahou nabízené práce. Pokud by se údaje v čestném prohlášení ukázaly jako nepravdivé, mohlo by dojít ze strany zaměstnavatele k okamžitému rozvázání pracovního poměru. Souvislost trestné činnosti s jednotlivými profesemi by případně posuzoval soud.

Novelizovat úpravu zahlazování odsouzení v trestním zákoně tak, že by došlo ke zkrácení lhůt, po jejichž uplynutí bylo možno požádat o zahlazení odsouzení (popř. i stanovit určitou fikci zahlazení v trestní řádu – k zahlazování by docházelo z úřední povinnosti).